Je asi jasné, jaký článek vás teď čeká, že? Jen aby bylo jasno, nejde o žádný výmysl či smyšlený příběh, ale o takřka osobní zkušenost, se kterou se svěřil můj kamarád. A protože, jak sám říká, není žádný velký spisovatel, a tak vás všechny prostě seznámí s tím jaké „lidi“ máme mezi sebou a jakým způsobem si dnes mohou i sociálně slabí občané přivydělat…

Ano, přiznávám, po tak dlouhé době nový článeček a hned tak zhurta. Prosím tedy za odpuštění, ale následující „informace“ mne opravdu tak dojala, že jsem jsem prostě musel. Všem, kdo jste zde přišli z vyhledávače se omlouvám, že jsem vás donutil znečistit naše ovzduší a slibuju, že příště už nic nenapíšu, abyste nic nemohli číst a uchránili tak náš čistý vzduch.

Výzva. Informatici, technici, programátoři… – spojte se!
Mám pro vás kšeft. Řekněte mi prosím někdo, jak zajistit klid před „sluchátkáři“? Stačí nosit malé kleštičky v kapce a přestříhávat jim z límce lanka???

Když je někdo vůl, nepracujte s ním. Tak zní pátá z 26 zásad Klubu přátel dobré pohody baviče Petra Novotného, které jsem si kdysi vytiskla. Potud je to celkem vtipné, zvláště když je s grimasami sobě vlastními prezentoval on sám. Ale nejde teď o baviče, nechci naštvat jeho případné odpůrce. Tragédií je totiž ona životními útrapami vzniknuvší myšlenka sama. Jo, kdyby to tak šlo.