Náboženství už od dávných dob lidi spojovalo, chránilo a pomáhalo jim, ale i rozdělovalo, zabíjelo a využívalo je ke svým cílům. Od dob, kdy někdo jako první vytušil slabost lidské rasy, která má neustálou potřebu být někým či něčím vedena a řízena, a kdy v tom někdo spatřil příležitost jak ovládat masy lidí a ještě být přitom váženým a zámožným člověkem, začala různá náboženství a církve zaplavovat svět a prohlašovat své modly za spasitele světa.

S blížícími se vánocemi, oslavami příchodu nového roku a tříkrálovými slavnostmi je myslím otázka nezištné pomoci na místě. I když existují lidé, kteří při vyslovení slova sponzorovat, příspěvek či sbírka dostávají osypky či jiné psychosomatické příznaky kolapsu, je naštěstí dost těch, kteří to tak nevnímají a rádi pomohou či přispějí. Magazín se netají tím, že už několik let přispívá škole pro nevidomé, ba naopak. Jasně, není sbírka jako sbírka a sponzor jako sponzor. Ale přesto se zeptám: komu pomáháte vy?

Kam? No to bych taky rád věděl. Poslední dobou to vypadá, že tradičním návštěvám vinných sklípků a bujarému popíjení mezi jeho chladnými zdmi odzvonilo. A přitom ještě nedávno bylo zcela běžné navštívit vinný sklípek prostě jen tak, náhodně, u malého vinaře, a popít dobrého moku. A dneska aby otevřený nekomerční sklípek člověk lupou hledal a mnohdy ani nenašel. Letos se tam chystám znovu. Mám ale ještě vůbec šanci strávit večer v klasickém vinném sklípku bez toho aniž bych se objednal a bylo nás alespoň deset? Máte-li tip, sem s ním!