Mám pro vás kšeft. Řekněte mi prosím někdo, jak zajistit klid před „sluchátkáři“? Stačí nosit malé kleštičky v kapse a přestříhávat jim z límce lanka???
Nemyslete si o mě, nebo si to klidně i myslete, že jsem nějaká protivná stará baba, ale já vážně, ale opravdu fakt opravdu, nesnáším, absolutně nesnáším ten šílený zvuk, linoucí se ze sluchátek vedle přísedícího puboše v tramvaji, nebo v MHD vůbec.
Bohužel, se sluchátkama na uších si nesedí jen puboši. A bohužel, není před nimi úniku, ať se podívám, kam se podívám, vyskytují se pravidelně všude.
Svěřila jsem se s mým problémem podstatně mladší kamarádce a ta mě uklidnila, prý ji to taky moc vadí. Určitě všichni znáte ten blbý zvuk. Sluchátkář klidně sedí, nebo stojí, nepřítomný výraz v očích a do paly mu perou decibely. Ostatní už tak klidně nesedí, nebo nestojí, a do paly se jim vkrádají šumy, šumy…, tucy, tucy…, bumy, bumy…, chrochy, chrochy…no šlak by mě trefil.
Já je chápu, že si zpříjemňují cestu odněkud někam poslechem svého oblíbeného žánru, kolikrát mám sto chutí navrhnout, aby tu muziku raději pustili nahlas, ať z toho taky něco máme my ostatní. Jenže to se asi nesmí a určitě by to vadilo většině lidí.
To taky loni, při mé cestě z Brna do Švýcarska, byla mezi spolucestujícími rozvětvená romská rodina s malýma děckama, která furt otravovala s dotazy a zdržovala. Zabrali si místa úplně vzadu a věčně jeden po druhém lezli uličkou k řidiči s otázkami – „…kdy tam budem, zastavíte na záchod a kde bude to a ono…“, no děs. Byli samozřejmě hluční a kvůli nim si přede mne posléze přesedla mladá dívka, na pohled velmi sympatická, jenže právě s těma debilníma sluchátkama na uších. Naštěstí v Praze všichni přestoupili, včetně oné dívčiny, do jiného busu. Jinak by mě při představě, že se mnou pojede ještě přes kus Německa až do místa určení, doprovázel sám pan Amok.
Co s tím, asi nic, že?
Autorkou tohoto článku je Neva.
Ano, jistě, taky mě to napadlo, ale, ne že bych se bála, to určitě ne, asi jsem nechtěla být za debila, protože tak by se na mě sluchátkář mnohdy díval. Navíc, musela bych to říkat denně několikrát. Tak jsem od toho úmyslu odstoupila vlastně i s tím vědomím, že když to nedojde samotným obtěžovatelům, asi nepomůže ani připomínka. Ale ne všichni jsou stejní, já vím. A někdy to zkusím, jsem spíš ráda, že v tom mém pocitu nejsem sama.
Můžu se zeptat,proč do této stránky pořád pleteš cikány(romy)?Už to začalo článkem „Jak byl Mikeš okraden cikány“ a pokračuje to i tady „rozvětvená romská rodina s malýma děckama, která furt otravovala s dotazy a zdržovala. Zabrali si místa úplně vzadu a věčně jeden po druhém lezli uličkou k řidiči s otázkami ? ??kdy tam budem, zastavíte na záchod a kde bude to a ono??, no děs. Byli samozřejmě hluční a kvůli nim si přede mne posléze přesedla mladá dívka“
Ne,že by mi to nějak extra vadilo,ale zajímá mě to jen z čistě teoretického hlediska,proč???Taky je nemám rád,ale to není důvod,abych všude psal,jaký to jsou svině atd…A hlavně na stránce jako magazin.softimage bych něco takového vůbec nečekal…
Ty pletes jabka s hruškama. První článek je prostě z kategorie Relax tj. zábava. Tento článek (jelikož jsi asi celé nečetl) jsem já osobně nepsal, ale autorka Neva a popis je součástí fejetonu.
Navíc, cikáni jsou všude kolem nás, takže je zcela normální že i všude v článcích. A na falešnou notu zastánce romských práv (a že jich mají stejně jako my a někteří si dokonce myslí že i víc) si opravdu hrát nebudu.
Tyto stránky jsou, kromě informací o WM a technice, i o životě a dění kolem nás, jak je možno si zcela dole, v zápatí, přečíst a právě z toho důvodu se tu hold slovo Rom či cikán občas objeví stejně jako Vietnamec či žluťásek.
Jak už zmínil Hujer, oba články spolu nesouvisí a celá scéna se odehrála tak, jak jsem ji popsala. Neoznačila jsem tu rodinu za „svině“, byť je jejich chování všeobecně známo. A byla to jen pouhá vsuvka o tom, proč se do mé blízkosti dostala ona dívka se sluchátky. Nejdřív si něco pozorně přečti, možná pochopíš, než vyvodíš opačný podtext.
Pár připomínek:
1) ne každý sluchátkář holduje hlasité muzice. Proto „bojovat se sluchátkáři“ je tak trochu blbost. Vím co mám za sluchátka, vím jakou hlasitost maximálně můžu. Někdo to samozřejmě třeba neví.
2)Dříve jsem myslel že jenom metalisti co mají pecky obtěžují okolí, ale postupem času jsem zjistil že to jde napříč žánry. A zjistil jsem že mi paradoxně nejméně vadí styly typu black metal, protože to je „kontinuální smršť muziky“. Kdežto věci typu hip hop jsou prostě basy a vlastně „bum bum bum“. Něco co je takto přerušované je tím spíš slyšet.
3) jaký je rozdíl mezi hlukem ze sluchátek a třeba hlukem tramvaje, vlaku, různých mlátiček při opravách komunikací? Je to kravál jako kravál. Tramvaj je paradoxně hlasitější než ta muzika. Pokud tedy bojovat se sluchátkáři, pak bojovat i s tramvajáky, výrobci tramvají, bojovat s těma co řídí auto, bojovat s těma co zabouchnou ráno dveře. Bojovat s piloty letadel, bojovat s ptáky na obloze.
4) ano, také mi vadí když jedu vlakem, poslouchám vlastní muziku, přijde frikulín a část vagonu poslouchá ten jeho nářez s ním. Místo toho abych s ním ale bojoval jako se sluchátkářem, raději ho slušně požádám o ztlumení. Možná se to dnes již nenosí, nevím. Ale první je pro mě slušnost. Nerudnost, zapšklost a nervozitu bych dal pryč. Pokud odmítne nebo bude nedejbože mít nějaké průpovídky, pak opravdu nastoupí boj. To je ale až druhý krok.
5) přestřihování bych ani trochu nedoporučil. Viz § 257 Zákon č. 140/1961 Sb – „Poškozování cizí věci“. Poškozením cizí věci by mohlo následovat napadení druhé osoby.
Ahoj Nevo,
jsem zvědavý, jak bys střihala káblík na mých Bluetooth sluchátkách :-)) ?
P.S.: Poslouchám Jazz – a celkem potichu (myslím… :-)), ale stejně doufám, že nepotkám Nevu…
Ahoj Luku,
taky si sama sebe neumím představit jak pobíhám po tramvaji s kleštěma a odstřihuji lanka, to je na svěrací kazajku, jasně. Trocha pochopení nadsázky při čtení ještě nikomu nikdy neublížila, a ten jazzík, ten bych si klidně jako spolucestující poslechla. Tak se neboj, určitě se nepotkáme.
Děkuji za právní poradnu. Paragraf si poznačím.
Trošku s křížkem po funuse, ale když už jsem tady… Sluchátka jsou prdlajs ve srovnání s mobily. Opravdu mne v autobuse nezajímá, že se paní účetní na to skutečně klientovi podívá, že se brácha s tou krávou už konečně rozešel, že mladá nekoupila mlíko… a pod. Nezajímá, nebaví, ruší v rozjímání na cestě. Proto si raději dovolím nasadit ta odsuzovaná sluchátka. Potichu, možná to ani nezapnu.
Souhlasím a zmiňuji ještě šustění mobilů pubošů, co si myslí, že tím okouzlí Anču odnaproti …