Jak bojovat se sluchátkáři

Výzva. Informatici, technici, programátoři… – spojte se!
Mám pro vás kšeft. Řekněte mi prosím někdo, jak zajistit klid před “sluchátkáři”? Stačí nosit malé kleštičky v kapse a přestříhávat jim z límce lanka???

Nemyslete si o mě, nebo si to klidně i myslete, že jsem nějaká protivná stará baba, ale já vážně, ale opravdu fakt opravdu, nesnáším, absolutně nesnáším ten šílený zvuk, linoucí se ze sluchátek vedle přísedícího puboše v tramvaji, nebo v MHD vůbec.

Bohužel, se sluchátkama na uších si nesedí jen puboši. A bohužel, není před nimi úniku, ať se podívám, kam se podívám, vyskytují se pravidelně všude.
Svěřila jsem se s mým problémem podstatně mladší kamarádce a ta mě uklidnila, prý ji to taky moc vadí. Určitě všichni znáte ten blbý zvuk. Sluchátkář klidně sedí, nebo stojí, nepřítomný výraz v očích a do paly mu perou decibely. Ostatní už tak klidně nesedí, nebo nestojí, a do paly se jim vkrádají šumy, šumy…, tucy, tucy…, bumy, bumy…, chrochy, chrochy…no šlak by mě trefil.

Já je chápu, že si zpříjemňují cestu odněkud někam poslechem svého oblíbeného žánru, kolikrát mám sto chutí navrhnout, aby tu muziku raději pustili nahlas, ať z toho taky něco máme my ostatní. Jenže to se asi nesmí a určitě by to vadilo většině lidí.

To taky loni, při mé cestě z Brna do Švýcarska, byla mezi spolucestujícími rozvětvená romská rodina s malýma děckama, která furt otravovala s dotazy a zdržovala. Zabrali si místa úplně vzadu a věčně jeden po druhém lezli uličkou k řidiči s otázkami – “…kdy tam budem, zastavíte na záchod a kde bude to a ono…”, no děs. Byli samozřejmě hluční a kvůli nim si přede mne posléze přesedla mladá dívka, na pohled velmi sympatická, jenže právě s těma debilníma sluchátkama na uších. Naštěstí v Praze všichni přestoupili, včetně oné dívčiny, do jiného busu. Jinak by mě při představě, že se mnou pojede ještě přes kus Německa až do místa určení, doprovázel sám pan Amok.

Co s tím, asi nic, že?

Autorkou tohoto článku je Neva.

30 komentářů Jak bojovat se sluchátkáři

  • LuFa

    Jako vystřižené z knihy Potichu od Jaroslava Rudiše. Recenze od Klárky zde:

    http://lukas.faltynek.com/2008/03/05/potichu-jaroslav-rudis/

    Jinak co s tím? Nic. Buďte tolerantní, respektujte svobodu druhých na poslech muziky ve sluchátkách. Pokud vám hluk vadí, buďto si odsedněte, nebo poproste člověka s příliš hlasitou muzikou ve sluchátkách, jestli by si hudbu mohl ztlumit.

  • Neva

    No právě že já tolerantní respektující svobodu druhých jsem. Ale zkusím poprosit…díky za radu.

  • Feri Macfričkins

    Ja takisto prídem za šoférom autobusu, alebo tramvaje, aby stíšil ten hrozný hlasitý zvuk z jeho vozidla, ktorý mi trhá uši. A on, že nech si zvyknem. Tak si zvykám.

  • Jan

    Řešení je jednoduché. Chce to vlastní sluchátka s vlastní hudbou, ta přehluší šum okolí nechtěné zvuky od vedle. A nemusí to být žádná hlasitá hudba, klidně nějaká relaxační. Ucho je totiž velmi zajímavý orgán a samo se “zaostří” na tu vaši muziku. Z podobného soudku je i moje druhá rada, kterou často sám používám. V prodejně s pracovními ochrannými pomuckami si kupte několik typů špuntů do uší (většinou se jedná o desetikorunové nebo dokonce korunové položky) a vyzkoušejte si, které vám budou vadit nejméně a ty prostě používete. Na dovolenou nebo na služební cestu bez tohoto doplňku nikdy nevyrážím. Chrání před hlukem v hotelu nebo z ulice, když chci spát a tak podobně.

  • Neva

    Velmi podnětné, ty špunty vyzkouším, i když se teda připravím zas o jiné zvuky každodenního života, ráda poslouchám různé zvuky ulice, aut, prostředků MHD atd.

  • TK

    A co kdybi ti sluchátkáři respektovali mojí svobodu a dopřáli mi cestování bez hluku? Myslím, že s tou svobodou jste to netrefil. Podle mě jeho svoboda končí tam, kde začíná moje. Proč mám poslouchat něco, co nechci? A´t si poslouchaj, ale tak, aby mě tím neobtěžovali.

  • sluchatkar

    Poridte si na ochranu pred takovymi sluchatkari vlastni odrusovaci sluchatka. Muzete potom poslouchat ticho anebo si pustit neco sveho aniz byste rusili okoli. Neni to dokonale, ale je to lepsi nez nic. Kdyz muzu, tak v MHD uz cestuju zasadne s nasazenymi sluchatky a vychutnavam si snizenou zatez mych citlivych ousek. (Pouzivam odrusovadla/sluchatka Sennheiser PXC300).Jinak souhlasim s tim, ze sluchatkari obtezujici okoli produkci pazvuku unikajicich z jejich sluchatek jsou skutecne jako mor. 🙂

  • sluchatkar

    Částečně nesouhlasím, vlastní hudba sice zakryje cizí ruchy, ale ušní bubínek dostane zabrat, pak z toho mohou bolet uši a zhoršovat se sluch nehledě na to, že zvýšený hluk (i vlastní produkovaná hudba) způsobí únavu. Doporučuji zmiňované špunty nebo u vlastních sluchátek volit typ s odrušením okolního hluku. Já používám Senny PXC300 a poslouchám pomocí nich ticho a je to lepší než nic. Kdyby mi nevadila velikost a cena, koupil bych i ty dražší a větší, které umí vytvořit ještě větší ticho, ale nejsou tak mobilní a už je to dost pálka. I když při cestách na větší vzdálenosti autobusem nebo letadlem je to hned po špuntech nejlepší řešení.

  • Neva

    No a jsme u toho, abych měla klid, měla bych si “koupit”, tedy finančně investovat, odhlučňovač, a přitom já nikoho neruším. To je jen taková paradoxní poznámka. Navíc, jako by můj povzdech četla celá sluchátková populace, páč už druhý den nikdo “nešumí”.
    A jak píše sluchátkář, kolikrát jsem si právě říkala, že si ty děcka přece musej taky kazit zdravotní stav…tudíž se ve mě bouří i mateřské pudy.

  • sluchatkar

    s tím ale naděláš maximálně něco u vlastních dětí – často děcka hudbou zahánějí zmatek či bolest co v sobě nosí. U mne to bylo stejné – jako mladej jsem poslouchal disko a metal do uší na plný pecky a táta říkal, že si zkazím uši a že to je hudba jak když v ocelárně padaj trubky. Měl sice pravdu, ale já to tenkrát nechápal, hudba pro mne byla drogou hasící bolest v mé duši. Letos mi bude 40 a vidím všechno jinak (nejen kvůli věku). Například vážnou hudbu jsem jako malý nemohl vystát a teď ji miluju. Stejně mám ale nejradši ticho a přírodní zvuky. Třeba tekoucí potok, šumící les, padající kapky vody… Prostě se snaž hodně si s dětma povídat, ale hlavně co nejvíc poslouchej jejich pitomosti a snaž se je pochopit. Často ve svém věku nevědí, jak to co v sobě nosí dostat ven, nemají na to slova a dospělí je často “zašlápnou” takže už pak nemají chuť nic říkat. A co se týče muziky, jestli můžu doporučit, tak velmi vybírat interprety vážné hudby, protože jedním z důvodů, proč jsem já nemohl poslouchat vážnou jako mladý bylo,že jsem měl dobrý sluch a slyšel kdejaký falešný tón. Kdyby mi tenkrát pustili toho Vivaldiho, co mám teď doma, tak bych asi rozšířil žánr i tenkrát, ale falešná vážná vážně nejde a bohužel i dnes na CD a LP často není zahraná vážná hudba poslouchatelná….
    🙂 Což mi připomíná příběh jedné holčičky, která zpívala hrozně falešně a pak se přišlo na to, že má absolutně geniální sluch a odposlouchala to od své maminky a zpívala zcela přesně podle předlohy. Stačilo ji změnit předlohu a zpívala krásně čistě… 🙂

    Hodně úspěchu při láskyplné péči o vlastní ratolesti a hodně trpělivosti s cizíma sluchátkářema, který možná nemaj tak fajn mámu, jako jsi Ty…. 🙂 Sluchátkář..

  • Neva

    Jééé, to je velmi hezky napsáno. Děkuji. Se vším souhlasím a jen pro malou ilustraci, já mám právě se svýma holkama naprosto úžasné vztahy, tady mluvím právě o těch “cizích” dětech, takže jen potvrzuji Tvá slova, odmalička s nimi řeším vše. Až se samy vždycky divily, že to tak není v jiných rodinách.
    Co se týče vážné hudby, jsem na tom podobně, jelikož zamlada to bylo skoro za trest jít do divadla, dnes na operu chodím ráda. A co se týče jiných zvuků, opět bych musela “přizvukovat”, jak ta opice se opakovat, že mi vadí právě jen ty nepřirozené halasy, jako např. ještě i mlaskání u jídla, chroupání, nebo v tichém kině šustění bonbonů. Ale jinak jsem fakt normální…hahaha…nemůžu vkládat smajlíky.

  • sluchatkar

    smajlíky se vkládají pomocí kombinace dvou až tří těsně po sobě jdoucích znaků.
    Např. : – ) ale bez mezer
    To, že tyto stránky namísto kombinace znaků smajlíka zobrazují přímo ikonu je automatika tohoto serveru. Zapíšeš růčo a vidíš ikonku. Na mobilech je to podobné, můžeš zapsat ručně nebo zvolit z menu a to, zda protistrana uvidí ikonu nebo posloupnost znaků záleží na konkrétním mobilu. Stejně se nepřenášejí ikony, ale tyhle posloupnosti znaků.
    Třeba tady na netu je tabulka, co se používá: http://www.seven.cz/smileys.htm
    nebo v anglině více info zde: http://www.astro.umd.edu/~marshall/smileys.html

  • sluchatkar

    ještě mne napadlo, jestli můžeš co nejvíc s děckama zpívej nebo hraj na jakýkoli nástroj. Ať u nás muzikanti nevymřou. Já bohužel patřím mezi ty co na nic neumí a zpívat taky neumím, žel manželka je na tom stejně, ale přemýšlíme, že s tím něco uděláme. A ještě něco, ale dám to separé.

  • sluchatkar

    Moc lidí o tom neví, ale existuje něco, co se nazývá akustický smog. Je to zamoření oblasti hlukem, který je produkovaný civilizací a způsobuje únavu. To je jeden z důvodů, proč člověk ve větších městech pořád cítí takové mírné napětí a ani si to neuvědomuje a často si toho všimne, když odjede nějkam na venkov daleko od techniky. Ten hluk zatěžuje psychiku, unavuje, zvyšuje agresivitu, snižuje přirozenou schopnost se uzdravovat (říká se, že ticho léčí a je to pravda, i když neléčí ticho, léčí se organismus sám, ale nebrzdí ho v tom rušivé podněty, které by musel zpracovávat a může se věnovat uzdravování). A je toho ještě víc. A samozřejmě čím větší hluk, tím hůř. A já bohužel bydlím v Praze… Takže prchat do přírody daleko od civilizace, kdykoli se dá… 🙂 A závěrem – jsem rád že vám doma s děckama to tak hezky klape, tak zatím ahoj

  • Neva

    🙂 – díky za pomoc. Naštěstí my v Ostravě to máme dobrý na blízkost přírody, takže jsme za pár chvil mimo smog. Měj se fajn a zvesela se zpěvem…

  • Krásné, ani jsem netušil, že sluchátkáři tak krásně rozvíří poklidné hladiny diskuzních příspěvků. Z toho je ale vidět, že nejde jen o subjektivní dojem či pocit, ale že se tato problematika dotýká daleko více lidí, než jsem si původně uměl představit.

  • Neva

    Ono je to taky tím, že o tak zdánlivě banální situaci nikdo moc nemluví nahlas. Vlastně je to taky trochu o lidských vztazích i na veřejnosti vůbec.

  • Kostěj Nesmrtelný

    Rada: buďte rádi za sluchátkáře. Od té doby, co nějaký dobrodinec vymyslel mobily schopné přehrávat mp3, tyhle děti zahodily sluchátka do kouta a hrnou to hezky z ne úplně nevýkonných reproduktorů na telefonu. Zrovna včera jsem absolvoval cestu přes celou Plzeň ve společnosti čtyř cca 18letých holomků a za tu celou dobu jsem naposlouchal snad půlku diskografie nějakého úžasného gangsta-nigga-rappera.

  • Pravda, tato “móda”, nosit mobil s hlasitým přehráváním v ruce, mě taky nasírá ještě asi více než sluchátkáři. Zvláště večer, kdy je všechno tak nějak víc slyšet je úžasné, jak procházím kolem těchto pubescentních exhibicionistů s MP3 mobily a cígem v držce …

  • VAP

    Pokud Vas to opravdu tak stve jako obcas me, tak nezbyde nez dotycneho slusne pozadat o ztlumeni jeho produkce. Samozrejme kazdy jsem jiny a ja mam dost zabrany otravovat nekoho ale uz dvakrat to presahlo mnou tolerovatelnou mez a dotycni v obou pripadech sve pristroje ztlumili.

Napsat komentář

Můžete použít tyto HTML tagy

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>