Už nevím kdo to tvrdil a jak k tomu došel, ale prý je to tak. Nejčastěji prý pomáhají a přispívají lidé, kteří sami nějaký extra velký blahobyt nemají. Je to až neuvěřitelné, že právě ti chudší z nás, ti, kdo třeba počítají, jestli vyjdou do příští výplaty, mnohdy ani nezaváhají a alespoň malou pomocí přispějí, třeba do nějaké národní sbírky apod. Stejně tak je, alespoň pro mne, nepochopitelné, proč s tím naopak, často velice movití, lidé či společnosti mají problém a různými chorobnými důvody omlouvají to, že oni zásadně něco takového nedělají. Naštěstí je nyní v módě „být sponzorem“ a tak mnohé i menší firmy stále častěji nějakou formu sponzoringu pěstují.

Existuje mnoho způsobů jak a komu pomoci, ale poštou šířené složenky s prosbou o příspěvek nepovažuji obecně za úplně vhodné. Jako mnohem lepší se osvědčila forma různých společenských dobročinných akcí a charit, kde dárce je vlastně v kontaktu s obdarovávaným a výsledky takových sbírek jsou vždy dost slušné. Také je na každém z vás, jestli přispěje do nějaké veřejné celonárodní a propagované sbírky typu Světluška nebo Tříkrálová sbírka apod., nebo zvolí obecný příspěvek místní Charitě a nebo potěší přímo nějaký konkrétní ústav či instituci, například přímo v místě svého bydliště atd. Ta poslední varianta má z mého pohledu jednu velkou a pro mne důležitou výhodu. Můžete relativně lehce vědět, a někdy i ovlivnit, na co právě ty vaše peníze budou využity. Tuto možnost u jiných forem příspěvků většinou nemáte, což ale rozhodně neznamená, že nejsou potřebné a že tyto formy zatracuji. Prostě jen preferuji tzv. přímou metodu sponzoringu. A stejným způsobem už několik let Magazín, já a mí přátelé, sponzoring praktikujeme.

Ti zvídavější už ví, že Magazín a lidé, kteří za ním stojí, přispívají právě touto přímou metodou opavské škole pro nevidomé. Vše začalo před několika lety, a od té doby přispíváme každoročně buď finančně a nebo/i hmotnými dary, jako byly v minulosti monitory pro počítačovou učebnu atd. I když by to mohlo vypadat, že výběr byl zcela v mé režii, jelikož právě já mám doma nevidomého syna navštěvujícího tuto školu, není to tak a na tom, že příspěvky půjdou právě tam, jsme se jednomyslně shodli a já přispěl pouze svým 25% hlasovacím právem. Nejsou to sice nijak horentní sumy, jaké padají v národních sbírkách, ale i tak těch pár tisíc korun, potěší. Na následujícím obrázku jsem si dovolil … pár švestiček z moji … co to plácám, jsem si dovolil přiložit kopii darovací smlouvy pro rok 2007. Ti, kdo mě teď chtějí osočit ze samolibosti či si myslí, že jen proto, abych se pochlubil, zadržte. Občas se totiž najde nějaký ten šťoural, co si prachbídně myslí, že si všechen zisk strkám do vlastní kapsy (syčák jeden), a zveřejnění této listiny šťouralům snad postačí.

Jistě, škola má i větší sponzory. Ti ale většinou trvají na svém zviditelnění a reklamě, takže třeba nakoupí kola, kde je jejich logo snad i na ventilku, nebo trička pro nevidomé sportovce s logem jejich firmy, ale elementární věci, jako nové vybavení školy, diktafony či jiné pomůcky pro nevidomé je nějak nelákají. Náš příspěvek je nezištný. Nepožadujeme žádné zviditelnění či prezentaci a finanční prostředky může škola sama využít podle svých priorit, třeba pro školu v přírodě jako loni. Zdrojem těchto financí, které pak putují na účet školy, je kromě zisku z reklam na těchto stránkách také zisk z dobrovolných příspěvků z využívání aplikace DontForget (v létě tohoto roku pozastaveno) a také výtěžek z focení svateb (většinou jen známých či přátel), kterým už třetí rok s kolegou Petrem rozpočet vylepšujeme. A musím také zmínit několik lidí, kteří jen tak prostřednictvím těchto stránek přispěli, naposledy třeba pan V. Hájek, který poslal 30 Euro přes PayPal. Všem samozřejmě ještě jednou děkuji.

Co říci na závěr. No snad jen to, že ti, kdo opravdu pomoci chtějí, si nějakou pro ně vhodnou formu najdou. Ať je cílovou destinací Afrika nebo naše rodná hrouda, vždy je bude hřát ten krásný pocit, že alespoň trochu někomu usnadnili nelehkou situaci či pomohli. A nemusí to být hned tísíce, věřte, že i malý příspěvek byť i formou DMS, tedy dárcovskou esemeskou, může v součtu být velkou pomocí. Takže, koho letos „sponzorujete“ vy? Napiště to klidně i s odkazy do komentáře.

A ani nad těmi z vás, kdož si snad myslí, že je sponzoring jen formou žebrání, hůl lámat nebudu. Třeba jste jen do tohoto stádia zatím nedospěli a věřím, že svůj kyselý postoj k životu brzy napravíte. Jen nerad bych vám totiž přál to, že si to všechno uvědomíte až ve chvíli, kdy sami budete nějakou pomoc potřebovat.