Není nic špatného na víře, ať už je vaším „Pánem“ Alláh, Kristus, Jehova nebo třeba Satan či Život. Jistě, můžeme polemizovat zda Satanistická víra je právě tím, co bychom považovali za kladný přístup k ideálům a životu. Nicméně předmětem zkoumání dnes není víra jako taková a kontkrétní, nýbrž Víra jako duševní stav. Je v principu jedno čemu (nebo komu) věříte a obracíte se na něj když je vám ouzko, důležitý je jen fakt, že v to věříte a hlavně, že je to pro vás závazný etalon chování a bytí.
Je až s podivem, že v tak „civilizovaném“ světě 21.století jsou náboženství stále nepřehlédnutelnou součástí našeho života, že inteligence, kterou se chlubíme a na níž budujeme svoje zítřky, je mnohdy zcela potlačena ideologickými náladami až fanatismem, jež prýští z hlubin náboženství. Pokud by měla existovat cena za nejlépe zpracovaný (a do života uvedený) marketingový nápad na výrobek z oblasti duševního vlastnictví, bylo by to právě Náboženství, jenž by aspirovalo na hlavní cenu. Bez chyby zpracovaný scénář funguje již po několik staletí a i když už nevykazuje takový efekt jako tomu bylo před pár staletími, je stále funkční – o kterém „výrobku“ to můžete dnes tvrdit.
Různé bohoslužby a povinnosti člena církve, které se mnohdy dochovaly v téměř nezměněné podobě až dodnes, jsou jen jakýmsi obalem kolem samotného náboženství a samy o sobě vám nikdy nemohou přinést spasení ani Víru samotnou. Je snad pravým křesťanem ten, kdo pravidelně navštěvuje nedělní mše a s pokorou ukleká do dřevěných lavic? Je snad zbaven své zátěže v podobě špatného svědomí ten, kdo podvádí, krade či dokonce vraždí poté, co skrze zpovědní mříž vše odhalí církevnímu hodnostáři?
A to už se vůbec nemá smysl rozepisovat o různých pseudo-církvích či sektách, které se svůj zištný úmysl ani tajit nesnaží, ani o jiných zfanatizovaných bandách, které pod křídly své zvrácené víry páchají skutky nejhorší. Jak je vůbec možné, že dnešní inteligentní člověk se stane součástí takového společenství? Je to snad ona touha a nutnost být někým či něčím veden a řízen? Proč ale nevěříme sami v sebe? Sami sobě. Je snad víra v náš vlastní život, vlastní rozum, tak malá, že stále hledáme něco velkého a nehmatatelného? Nebo naopak, je naše inteligence tak chabá, že i taková sorta lidí jako jsou Vesmírní lidé (jen pro silné nátury) nás přitahuje a najdou se tací, kteří s ní spojí svůj život?
Možná ještě více překvapivé je i přespřílišné lpění a ovlivnění náboženstvím na úrovni celých států, jako je tomu například v Polsku, kterému by tak spíše více slušelo přidružení k Vatikánu, než vstup do Evropy. O problémech s interupcemi jistě sečtělý čtenář ví, ale to, co jsem včera zahlédl v agenturních zprávách mě prostě zase dostalo. Jeden polský programátor byl odsouzen k zaplacení pokuty ve výši cca. 15 tisíc korun za to, že si dovolil dělat šprýmy z katolických zpovědí. Není to snad jasný důsledek zfanatizovaného přístupu? A to vše kvůli zpovědnici, kterou kdysi někdo vymyslel, aby se církev (tehdy nejvyšší instance, pán a příjemce desátek) šikovně dozvídala detaily ze života svých poddaných, řeholníků co na ně dřeli a pro ně i umírali. Už se opakuji: k čemu je zpověď a rozhřešení? Je snad zbaven své zátěže v podobě špatného svědomí ten, kdo podvádí, krade či dokonce vraždí poté, co skrze zpovědní mříž vše odhalí církevnímu hodnostáři?
Tak, jak jsem poznamenal na počátku: je v principu jedno čemu (nebo komu) věříte a obracíte se na něj když potřebujete. Nemusí to být nikdo ze známých duchovních osob. Nemusíte být členem církve či jinak zapojení do náboženských praktik abyste se stali dobrými lidmi. Nepleťte si náboženství a víru – není to to samé. Nejdůležitější je, že v to věříte a hlavně, že je to pro vás závazný etalon chování, podle kterého, za každých okolností, jednáte. Návštěva kostela nebo mešity z vás neudělá ani dobrého křesťana, ani pokorného muslima. To, co si nesete životem, jste jen vy sami. Naučte se více věřit sami sobě, a až potom můžete začít pomáhat druhým a bude jim určitě jedno, jste-li katolík, hinduista či „bezvěrec“.
Loučím se dnes s vámi už asi známým: jsem ateista, chvála Bohu…
„tak je to trvaly, stale sa opakujuci proces. potom to maju katolici fantasticke. to je k zavideniu….“
.
ano pochopil si to dobre a zavidiet nemusis, mozes to kludne prijat aj Ty
.
“
ateizmus je v kocke to, ze kazdy obcas vyrobime hriech. ale na olutovanie -ak sa neda napravit- nepotrebujeme spasitela, staci vlastne svedomie.
“
.
svedomie je len idikator toho, ze si urobil nieco zle (podobne ako u katolikov). Cize ak Ti svedomie hovori, ze si urobil nieco zle z toho este nevyplyva, ze to mas odpustene. Ano svedomie neodpusta. Ani moje svedomie mi neodpusta. Odpusta mi Boh. Ano mas to horsie ale pozyvam Ta aby si si to zlepsil 🙂 Na to ale potrebujes odvahu zbavit sa ateisticko-materialistickych dogiem v prvom rade. A to nie je lahke ale je to mozne…
kto sa tu udelal je autor tohto clanku 🙂 co hujere dosli argumenty? Tak metelesku blesku dostudovat aspon zakladne veci o krestanstve…
a este mala poznamka: nie je to podla mna ale podla krestastva, ja som to nevymyslel ale s mojou skusenostou to sedi… uz som zazil aj hriech aj pocit odpustenia…
.
nezabudaj, ze medzi svetcami je vela velmi velkych obratenych hriesnikov (napriklad sv. Augustin).
Nepleť si článek s tezemi z hodiny náboženství prosím, není jeho cílem přesvědčovat/odrazovat ovečky.
A co to furt blábolíš o křesťanství, v článku o křesťanství jako takovém (kromě přirovnání) není ani zmínka.
No, tak já jdu teda dostudovat základy křesťanství a ty mezitím trénuj abstraktní a obecné myšlení…
prepac, ale tym si ma velmi nepresvedcil. je to velmi metaforicke. ale ked uz citát, vysvetli mi prosim sulad prvej epistoly sv. pavla timoteovi 3/2-5 a 4/1-3 s politikou rkc.
pretoze si dostatocne rozumny, tak si radsej moju pripomienku obisiel. bolo to myslene tak, ze katolici mozu hresit kolko chcu a pokial sa budu kajat, nemaju problem. zda sa mi to trochu alibisticke a pokrytecke.
vieru ponimam ako taku trochu barlicku, ktora pomaha a zjednodusuje zivot tym, ktori to potrebuju alebo viera im bola nainfikovana. ja -a my, ateisti- dokazeme zit aj bez tejto barlicky a myslim, ze minimalne rovnako hodnotne.
a dalej si myslim, ze hovorit v suvislosti s ateizmom a materialzmom o dogmach je nespravne. dogma je prave naopak rk nabozenstvo.
a este doplnenie k tej dogme. vyvoj ludstva uz aj tak prinutil rkc ustupit od niektorych dogiem. sice najskor myslitelov upalovala ale nakoniec priznala, ze zem nie je doska ani ze slnko neobieha okolo zeme,atd. dokonca uz ani peklo nie je co byvalo.
a este jedno doplnenie. vidis, aj ja lisim vieru- tu vobec nekritizujem a rkc. ta ma podla mna na svedomi aj v minulosti aj v sucasnosti na svedomi vela zleho a myslim, ze nie je hodna kristovho ucenia.
duro, duro. zda sa ze tebe nejak dosli argumenty. cakam, cakam ale tebe sa nejak nechce odpovedat. asi by ta odpoved bola problem, ze.
Mi zase vaše reakce připomínají žvásty náboženských darebáků a šamanů z 15 století. Vidím, že je tady množství odborníků na víru ze Slovenska. To opravdu se Slovensko blíží hloupostí obyvatel k Polsku? Prosím vás, mám problém, jak se před potopou zachránili zvířata s Austrálie? To klokan plaval s medvídkem koala na zádech přes oceán, aby se povozil 40 dní s Noem a pak zase plaval zpět do Austrálie?
Hujere, Hujere.
Tak si svoboně vyjádřil svůj názor na náboženství – logicky si to už zchytal od NF (náboženských fanatiků). Přesně v jejich obraze.
Děkuji za tvůj článek a útoky ber s rezervou.
Fanatik má na svobodný projev vždy bič, nebo důtky.
Velice pekne napsane. Vcelku s tebou souhlasim. Jen jeste zkusim dodat- ze se da na hrich podivat dvema uhly. 1. je uhel nevericiho, ktery vidi ze verici dela chyby- hrichy a jde do kostela a vse je odpusteno, svedomi vericiho se jiz nemusi trapit nad svouji chybou. Proto v tomto smyslu nemuze neverici rozumet odpusteni, a jsem presvedcen ze i on sam ma velke problemy odpoustet ostatnim.
2.uhel pohledu je pohled vericiho- Udelal jsem chybu a CHCI ano ja CHCI se polepsit. Proto se z teto chyby musim poucit a vyzpovidat. Neznamena to ale ze muzu vedome dale delat stejne chyby. Rika se ze chybama se clovek uci, a jen hlupak dela stejne chyby. Stejne je to i s hrichy. Proto cim vice lide hresi, tim vice se uci. Ale pozor! Jestlize to delaji vedome a schvalne tak to vede k degradaci.
Na otazky zivota a smyslu naseho byti muze odpoved jen uceni nabozenskeho charakteru. Na otazku jak? ti odpovi veda ale na otazku proc? ti odovi jen vira!
Díky za názor.
co se tyce potopy, tak se sice pise ze byla potopa celeho sveta, ale v tehdejsi dobe byl svet chapan jako nejake uzemi. Uzemi ktere bylo obyvatelne a kde si vsichni mysleli ze na ne voda nemuze. Je temer jasne ze chapani potopy sveta jako cele planety Zeme je nemozne, uz jen kdyz si vezmeme k prikladu ryby. Jak by asi prezili sladkovodni ve slane a obracene?? Proto nemuzes brat Bibli slovo od slova, ale trochu premyslej. Je psana pro proste lidi, aby ji pochopili i deti. V dnesni dobe vedy a techniky se sice muze zdat ze Bibli nepotrebujeme ale kdyz se zactes pozorneji, nachazis tam uzasne paralely i s dnesni dobou.
Článek je fajn a souhlasím s ním. Dovolím si však malou poznámečku – článek byl psán z pohledu Evropana (westerner). Ne v každé zemi je přístup k víře (zde význam NÁBOŽENSTVÍ) jako třeba u nás. U nás znamená víra (náboženství) automaticky kostel (mešita, synagoga) a nebo automaticky nějak se modlit, obětovat cosi,… Kdybych zde řekl, že jsem věřící a křesťan, drtivá většina by si mě okamžitě představila v kostele, případně modlícího se před jídlem.
Ve spoustě asijských zemí (z vlastní zkušenosti teď budu mluvit pouze o Japonsku a Koreji) je náboženství spjato s životem a to nenásilně. Předem tedy podotýkám, že náboženské extrémy (=fanatiky) lze najít v jakékoliv zemi. Typicky křesťanská rodina v Japonsku je velice rozdílná od naší. Oni berou svou víru jako součást života, u nás je to prostě k sobě „přilepené“ jako dvě rozdílné věci. Pokud se jich zeptám zda jsou věřící, často řeknou že NE. Ne kvůli tomu že by se styděli, ale kvůli tomu že je jejich náboženství v nich tak hluboko, že už si ho neuvědomují. To samé je tradiční kult Šintó. Ačkoliv se velká část Japonců považuje za nevěřící nebo se uvádějí jako příslušníci jiných náboženství, tradiční kult je stále v nich.
To samé jsem viděl při cestách v Koreji. Rodina byla křesťanská, ale pravidelně se chodili modlit do místního chrámu za své předky (buddhistická „mše“ spojená s prvním náboženstvím a to animismem). Když byly Buddhovy narozeniny, nemohli si to nechat ujít a nevzdat úctu.
Dokážete si toto představit u nás? Třeba že by křesťan slavil (plácnu) ramadán? Nebo že by muslim oslavil vzkříšení Ježíše?
Další věcí je to, že dnes je tolik různých náboženských sekt (škol), že na okrajích se to rozmělňuje a je tak už těžké určit co náboženství je a co ne (nemluvím o těch sektách/školách, které jsou opravdu postaveny na vydírání peněz, vraždách či hromadných sebevraždách). Pro někoho je náboženství Bůh (ve všech podobách). Pro někoho je náboženství bez Boha nesmysl. Pro někoho je náboženství televize či příslušnost k určité značce.
Vždy když dojde k diskuzi na téma náboženství, vždy se sejde pár jedinců co přitápějí svými nenávistnými názory. Pak to dopadá tak, že se navzájem obviňují z náboženského fanatismu. Největší PAKA (chtěl jsem použít silnějšího výrazu, ale nesnížím se k tomu) jsou lidé, co začnou určité náboženství (z jakéhokoliv důvodu) prosazovat jako dominantní. Příkladem budiž tvrzení že „Přečíst si Bibli je součást vzdělání“. Nevím jak k tomu dotyčná osoba dospěla a proč. Proč jen Bibli? Proč ne Korán? Proč ne knihy buddhistického učení?
Pokud se mě někdo zeptá, zda jsem věřící v nějaké náboženství, odpovím mu záporně. Pokud se mě zeptá znovu, odpovím mu kladně. Nebráním se jít do jakéhokoliv svatostánku případně zúčastnit se jakéhokoliv svátku. Ano, strávil jsem čas v Koreji a nebydlel jsem v luxusním hotelu ale v buddhistickém klášteře. Dost mi to ale dalo a zvětšil se mi rozhled, kdy nejsem jen zaprděnej Franta co bere vlastní názor jako názor všech.
Omlouvám se za trochu nesouvislý text, psal jsem to v práci
Vaše podstata úvahy je přesná, ale je pouze o člověku, zkuste stejnou úvahu o Bohu, rád bych si ji přečet . Doufám, když kritizuji, onu podstatu, znám i druhou podstatu a pak teprve ta kritizovaná má svou logiku.