Meteleskum bleskum, to je špatně, správně je „Metelesku blesku“, fajn kámo, mrkni se na mé stránky, co na ně říkáš, jasně budu pokračovat, no uvidíme jak dlouho ti to vydrží, to sis na sebe upletl pěkný bič Hujere atd. atd. To všechno bylo v kuloárech slyšet na jeho počátku, kdy o jeho existenci vědělo jen pár nejbližších z bandy. Jenže články přibývaly, apetit něco tvořit rostl a počet čtenářů se pomalu zvyšoval a po pár měsících už bylo jasné, že se této zátěže jen tak nezbavím. Na řadu přišlo postupně několik částečných redizajnů, doplňování funkčnosti webu až se vykrystalizoval do dnešní podoby, se kterou jsem vcelku spokojen. Počet čtenářů se stále postupně zvyšoval a dnes je, řekněme stabilní, někde na denní úrovni 400 čtenářů v průměru.

Také obsahová stránka se postupem doby trochu měnila. Informace o počasí a pravidelné předpovědi postupně umíraly až umřely úplně a časové náklady na jejich přípravu byly neadekvátní jejich popularitě a čtenosti. Naopak články zaměřené na tipy a triky pro Windows Mobile zařízení, zejména Smartphone, se stávaly populárnější čím dál více, i když původně jsem zamýšlel jen propagaci vlastního software DontForget. Po nabídce psaní článků či recenzí pro SvětPDA, kterou jsem pro nedostatek času a jiná omezení nakonec odmítnul, došlo nakonec k uzavření dohody o spolupráci s deníkem Mobilnaut.cz, která funguje dodnes – myslím že dobře a bezproblémově, za což redakci děkuji.

Postupem doby se člověk také, kromě obligátních věcí nutných pro správu webu, přiučí, jak se bloggerské řemeslo vlastně dělá. Jasně, že návštěvami a čtením jiných blogů a stránek získáváte další zkušenosti, ale né každý blog by měl být vašim vzorem. Dá-li se hovořit o nějakém vzoru, nějakém blogu či stránkách, které mě výrazněji ovlivnily či nepřímo pomohly, byl by to určitě Rony a jeho Spravodaj. Samozřejmě bylo spoustu dalších, jiných, ale nic tak výrazného, abych si to pamatoval – sorry.

No, myslím, že teď je ten pravý čas pro pár čísel čili statistické údaje.
• celkový počet návštěv dosáhl nedávno 100.000 (použita metodika jako u TopListu)
• měsíční průměr je okolo 12.000 návštev
• nejvíce návštěv zde bylo v březnu a květnu 2007 a to přes 13.000 čtenářů
• nejvíce návštěv v jeden den: 1220 lidí
• stránky nevidomým dětem vydělaly něco přes 5500,- korun českých (AdFox + Potenza, později AdSense)

A včil nějaké ty grafy (statistika od března 2007)

Největší oblibě se zde těší články zaměřené na triky pro Windows Mobile, a potom takové obecné polemiky o věcech „obecných“ a samozřejmě blbinky z kategorie Relax. Jednoznačně největší popularitě se těšil článek Acylpyrin versus Aspirin – vybírejte léky s rozumem, který se tak umístil zejména díky jeho popularitě a zařazení na titulku Vybrali.sme.sk. Ty nejpopulárnější články najdete jako seznam zde.
Nicméně zcela nejčtenějším se stal článek Jak na nedostatek paměti aneb jarní úklid vašeho smartfounu, který si přečetlo přes 6000 čtenářů. Tohoto výsledku si vážím asi nejvíce, protože nejde o článek, který by získal „náskok“ díky výběru na Vybrali.sme nebo Linkuj.cz, ale zasloužil se o toto prvenství zcela sám, čemuž jsem samozřejmě rád. Seznam všech článků najdete tady. Ty nejlepší články z jednotlivých rubrik najdete vždy ve sloupci na pravé straně, což už asi víte…

Ten rok uběhl jako voda a sám nevím, jestli bylo živení tohoto webu pro mne přínosem či nikoliv. Na jednu stranu určitě ano, člověk si uvědomí, že to všechno, co denně čte (a někdy jen letmo a zběžně) musí někdo napsat a dát tomu formu, strávit nad tím určitý čas. Člověk se při psaní blogu tak trochu ocitá v jiném světě, s novými pravidly, s novými možnostmi, s novými „virtuálními“ lidmi. Na druhou stranu je kvalitní psaní vyčerpávající a mnohdy nedoceněné. Bere vám čas a možná i okrádá vaši rodinu o drahocenné chvíle, a to všechno pro pár desítek či stovek čtenářů, mezi nimiž je jen malé procento těch, kteří vás navštěvují pravidelně. Je jen otázkou času kdy si to uvědomíte a začne vám to tak nějak vadit.

Takže fakt nevím, nějak se mi toho nakupilo, času málo, ale zahodit rok práce, vykašlat se na to? Jak z toho ven? Možná je to obdoba ponorkové nemoci z dlouhodobého pobytu, ale pořád ještě ne tak dlouhého, aby si člověk zvykl. Na jednu stranu něco říká ANO, jdi dál, přece to teď všechno nezahodíš, makej. A pak uslyší, NE, ser už na to, vždyť to za to nestojí, budeš mít víc času. Tak vám nevím, co myslíte vy, skalní či pravidelní čtenáři? Co má teď Hujer udělat?