Utajeno: Mezivládní plány na obnovení Československa
Jakkoliv to zní neuvěřitelně, ale bedlivý čtenář
Internetového deníku Aktuálně.cz si možná před pár dny všiml článku
o plánech znovuvzniku společného státu Čechů a Slováků. Uložit si
jeho kopii se ukázalo jako prozíravé, jelikož článek byl během několika
desítek minut stažen z webu. Autorka se v něm odvolává na
„věrohodný zdroj blízký vládě“ a zveřejňuje přepisy
neautorizovaných rozhovorů s významnými představiteli obou států.
Jak se ale nakonec ukazuje, byla to spíše vládní intervence, která to způsobila. S odůvodněním, že jde o pracovní koncept a citlivé informace v režimu utajení. V rozhovorech se i přesto objevují zajímavé reakce překvapených státníků a ledacos lze vyčíst i mezi řádky. Sami si všimněte neochoty a překvapení dotazovaných i toho, jak někteří zpočátku buď ani netušili a nebo i předstírali, že o něčem takovém ví. Následující zkrácené opisy rozhovorů z původního článku reportérky se značkou „sas“ (odvažuji se tušit, že jde o reportérku Sabinu Slonkovou) myslím žádný dodatečný komentář nepotřebuje, český i slovenský čtenář si jistě svůj názor udělá sám.
Když jsem vešla do
malostranské hospody U sedmi Švábů, seděl Mirek Topolánek už
u stolu. Čekal určitě na mne a popíjel, soudě dle lístku, třetí
pivo. „Tak co Mirku, můžu ti tady tak říkat ne“. „No jó,
práci sem netahej“. „Tak Mirku, co mi k tomu můžeš
prozradit?“. Mirek mi ukázal vztyčený
prostředníček a já pochopila, že jsem jednička (a samolibě se začala
usmívat, pozn.red.). „Ty jsi prostě jednička“, řekl,
„… jak jsi to zase objevila? No fajn, ale nečekej, že ti to jen
tak vyklopím. Dobře, přiznávám, už nějakou dobu se o tom vedou,
spíše jen kuloární, diskuze v uzavřeném kruhu lidí“.
„Takže je to pravda?“, odpověděla jsem, „to je celkem
šokující? Až se to dozví lidi, tak to bude mazec, že jim to zase
skrýváte…takový malý Mnichov co?“. „Kurva, Sabino, ty ses
asi pomátla. Jestli uvidím jenom řádku z tohoto našeho rozhovoru
v novinách tak přisahám Bohu, že tentokrát tě někdo zastřelí
doopravdy“. Ve dveřích se objevila postava Jirky
Paroubka. „Čau Juro, přisedni, Sabina mě nasrala, doufám, že
máš pro mě lepší zprávy?“, řekl Mirek a podsunul Jirkovi židli.
„Ahoj Sabino“, pozdravil Jirka a otočil se k Mirkovi.
„Ty vole, Míro, zdá se, že někdo profláknul náš záměr se
Slováky. Vlček říkal, že se ho jakási baba vyptávala, kdy že prý bude
na pořadu schůze to sjednocení“. „Klid“, odpověděl Mirek,
„tady Sabina si zase hrála na inspektora Clueso…“. Nečekala
jsem, a položila tutéž otázku Jirkovi, než se stihle nalít pivem.
„Sabino“, odpověděl Jirka, „je zřejmé, že tu někdo
porušil zákon a zveřejnil utajované skutečnosti, jako vždy pár dní před
rozhodnutím. Ale my zvážíme možnost podání trestního oznámení…
jéžiši, co to melu, vždyť jsem v hospodě… prostě je to tak,
ale, do prdele, nikomu ani muk…“ – „… jinak bude
po ní, to už jsem jí sliboval“, doplnil Mirek. Bylo jasné, že
z těch dvou už dnes nic nevymáčknu.
Hned o kousek dál,
v jiné hospůdce, jsem měla sraz s ministrem pro místní rozvoj
Jiřím Čunkem. Dorazila jsem s malým zpožděním a Jiří už proléval
hrdlem osmou borovičku. „Dobrý den“, řekla jsem. „No
nazdar“, odvětil Jiří a dodal: „doufám, že dneska nebudeme
kydat hnůj a necháme ty mé prachy stranou, Sabino?“. „Ne nebojte,
dnes se vás chci zeptat, co říkáte tomu plánu na znovu-sjednocení čechů
a slováků?“ „Ach do řiti, to jste si zas vybrala
téma…“ Pak jsem jej seznámila s tím, co všechno už vím a
co jsem se před malou chvílí dozvěděla od pánů Topolánka a Paroubka. Byl
zjevně zaskočen. „…fajn, tak jo, ostatní ať si kecají co chcou,
ale mi osobně se představa integrace východoslovenských Romů moc nelíbí.
Co moc, vůbec. Ale lhal bych, kdybych nepřiznal ony plány. Víte, už pár
týdnu mi na stole leží plány na nové rozčlenění republiky“.
„To je pro mě nové“, řekla jsem zvědavě. „I pro
mně“, řekl on, „víte, počítá se s rozdělením na menší
územně správní celky. Zajímavé je třeba i to (škyt), že
samospravné by mělo být i území tzv. Valašského království, to na
Moravě, a taky "Zahorie“ na Slovensku. Zní to elitářsky, ale tak
praví návrh". To mě celkem šokovalo. Tak zásadní změna územního
uspořádání a navíc tak, no řekněme, diskutabilní, přinese jistě řadu
odpůrců. Už jsem věděla, koho musím určitě s diktafonem
navštívit.
„Tož vitajte
u nás, dáte si slivovicu nebo něco silnějšího (ha,ha ha)“,
přivítal mne nekorunovaný král Valašského království Bolek Polívka.
Jeho červený nos mě nenechal na pochybách, že on sám dnes již ozdravnou
kůrou (slivovice-klobása-slivovice) prošel, možná i víckrát.
Postupně jsem mu všechno řekla i když některé detaily, které by
mohly být špatně interpretovány, jsem zamlčela. Důraz jsem kladla na ono
nové uspořádání. „Co teda říkáte tomu, že by Valašské
království bylo v budoucnu státním útvarem, jako třeba
Slezsko?“ „Tož kurňa, to fakt nevím, kde ste taků volovinu
slyšela? To jako že bych musel do práce a robit
toho…prezidenta?“, zachraptěl. „Prezidenta ne, jen by jste
měl všechno na papíře, černé a na bílém a nikdo by už nemohl kecat, že
si na království jenom hrajete, byl by to uznávaný státní útvar“.
„Co je komu do teho, do řiti, či ja chcu robit? Ať robí kdo musí,
tož né? Ja sa chcu už jen válať tu na tom dvorku
s koňama a co je mi do útvaru. Mě neserte bo sa neznám. A ten
slovák, jak sa to menuje, Fičo, mi tu pak bude chlastat najlepšů slivovicu,
ani omylem, děte do prdele než sa naseru – to sa pak fakt neznám.
Do Bratislavy, kde jsem
měla neformální schůzku se slovenským premiérem Robertem Ficem, jsem
přijela na čas, ale o den později. Čísla nikdy nebyla mou silnou
stránkou. Naštěstí byl Robertko vstřícný a přijal mě k večeru ve
své pracovně. Vzala jsem si krajkované šaty s větším výstřihem,
snad bude vstřícnější. Pan Fico mě přivítal ve své pracovně
v ležerním oblečení od Addidasu. "Dobrý večer, pán Fico“,
začala jsem s náznakem slovenštiny v řeči. „No vitajte,
sadnite si u nás, nejlepšie bude, keď si sadnete tuná“ a ukázal
na svůj klín. Trochu jsem znejistěla a zčervenala, snad ten výstřih není
zas až tak velký ne? „Také pekné mačiatko nebude predsa sedieť na
obyčajnom kresle, no nie?“ Snažila jsem se ignorovat jeho náznaky
sexuálního obtěžování a vše, co jsem se zatím dozvěděla, jsem mu
řekla a pak se ho zeptala, zda mi to může potvrdit a nebo vyvrátit.
„No, pozri Sabina, potvrdit ti môžem len to, že sa mi práve
"potvrdil“ hen-ten medzi nohami…(ha,ha,ha). Ale dobre, je pravda,
že niečo
sa chystá. Keby si nebola taká peknučká, veľké guľové by som ti
prezradil. No ak tu so mnou ostaneš cez noc, ver tomu, že ti prezradím
hocičo, len nesmieš veriť všetkým somarinám, ty moja malučká rezavučká
macička". A tak jsem se raději rychle zdekovala a honem zpátky do Čech,
na mou poslední návštěvu, na Vysočinu.
Na vysočinu, do kraje
kde již delší dobu žije bývalý premiér a stále velice vlivný a informovaný
člověk a prognostik Miloš Zeman, jsem
dorazila hned za rozbřesku. V obci Nové Veselí, kde Miloš, i se
svou doleva (jak příznačné) o 15° nakloněnou hlavou, bydlí, se
zrovna otevíral místní Konzum a u něj stál ve frontě natěšený
Miloš. Stroze mne požádal, abych přišla kolem oběda, že poklidí a dá se
tak nějak „dokupy“. Když jsem tam ale před polednem dorazila, byl
už namol. Když otevřel dveře a já vešla, málem upadl, když chtěl
zavřít, a tak jsem si oddechla, když se zkácel do křesílka. „Dobrý
den, paní redaktorko“, začal, „doufám, že vaše inteligence
nezůstala doma, abychom se měli o čem bavit?“ pravil a pak mne
počastoval ještě několika jeho slavnými bonmoty jako: „Becherovka je
příjemný požitek, ať už v deset ráno nebo pozdě večer“ nebo
„už několik měsíců nečtu noviny a díky tomu jsem duševně
zdráv“. Pak jsem mu pomaloučku vysvětlila o co mi jde a co
všechno už vím. Možná až příliš pomalu, protože se Miloš mezitím
ožral jak prase a už téměř nemohl mluvit. Takže jsem ho nechtěla
zatěžovat filozofickými úvahami o možném dopadu znovu-sjednocení
Československa, a položila mu jednoduchou a přímou otázku. „A co
vy, Miloši, jste tomuto plánu nakloněn?“ Miloš mi odpověděl,
„Podívejte se, paní redaktorko, je nešťastná země, která nemá
inteligentní novináře. Kdybyste se pozorně podívala, určitě by vám byla
odpověď na tu vaši přihlouplou otázku jasná. Ano, jak vidíte, jsem této
myšlence nakloněn, navíc doleva“. Další Milošovy výrazy jsem
ponechala raději bez komentáře a znechucená se vracela zpátky do Prahy
přemýšlet, jak tu bombu sepíšu a jak budou všichni z redakce čučet
jak si zadělávám na Pulitzerovu cenu.
A já si malý komentář nakonec stejně neodpustím. Jak se zdá, paní redaktorka zřejmě trochu přestřelila a zřejmě se nechala nalákat a napálit dopředu pečlivě připraveným komplotem politiků a stala se obětí dezinformace. Po přečtení výše uvedených rozhovorů musí být každému jasné, proč redakce její článek z webu stáhla. Jenom magor by se nedovtípil, že si z něj oslovení představitelé dělají jen „čurinu“ a něco takového jako znovu-sjednocení Československa je jen blud, který se dá publikovat akorát tak prvního dubna – na apríla.
Popularita tohoto článku je 97%. Můžete jej ohodnotit zde:
Loading ...
Nejnovější zprávy a články na Magazínu:
Meteoservis 1.20 pro Windows Phone - další vylepšení vašeho počasí Update aplikace Meteoservis 1.10 pro Windows Phone Meteoservis - konečně pořádné počasí pro Windows Phone Francouzský pilaf neboli rizoto trochu jinak Meteoservis 1.20 pro Android - kvalitnější snímky a další vylepšení Meteoservis 2.50 pro Windows Mobile - nový vzhled a WiFi
Článek je zařazen v rubrice: Relax.
Můžete napsat komentář.
Komentáře k tomuto článku můžete odebírat prostřednictvím tohoto RSS kanálu.
Články zařazené do této rubriky můžete odebírat prostřednictvím tohoto RSS kanálu.
Jaký byl apríl u vás doma?