Trhala depku lejstrem, tělo potěšila papiňákem


Připadám si jako skartovačka. Trhám papírové listy na kusy. Spíš na kousky, na písmenka. Staré záznamy zničíš, to jo, jen ty blbé pocity z hlavy tak rychle nevyženeš. Venku úžasně svítí slunce – a nic.

Autorkou tohoto článku je Neva.
Všechno nejlepší k narozeninám, přeje Hujer.

Čtu si občas zážitky z cest jednoho třicátníka, má obrovský talent vyjádřit slovy absolutně všechno tak barvitě, že jste v tu chvíli s ním a s ním i to něco emotivně prožíváte, byť jen přes komp a tisíce mil daleko. Je fakt dobrej. A má šílenou depku. Lidi mu radí, jak z ní ven. Ale to přece nejde jen tak. Chápu, že to s ním jeho fandové myslí dobře, jenže pár keců, „hele, tak si to tak neber a dívej se na svět zase vesele…“, fakt jednomu chmury z hlavy nevyženou rychlostí výstřiku vody z mé nové vodovodní baterie v kuchyni. A to je fakt síla. Novou páku ještě nemám pevně v ruce.
Teda aspoň na mě to moc nezabírá. Zvláště ve chvíli, když jsem vytočená do bezvědomí a někdo mi řekne, „to chce klid, nerozčiluj se…“, bych zabíjela!

Připomněl mi svým psaním podobné depkové myšlenkové pochody, kdy je člověku těžko a neví jak se zbavit blbých snů a nesmyslného bloumání hlavou vůbec. Kdy nechápete, proč někdo nerozumí tomu, co říkáte, proč vám někdo vynadá, že jste hloupý, protože jste nepřečetl tolik knížek jako on a máte přesto svůj názor, proč vám někdo nedovolí otevřít okno v horkém autě, vy se skoro dusíte a nemůžete proti tomu nic dělat. Štve vás, že jste se nechali dobrovolně uvrtat na cestu za poznáním, pak trpíte a nemůžete vystoupit a odejít pryč. Mrzí vás sobeckost a někdy i hulváctví některých lidí, kterým jste trpělivě naslouchali a kteří vás naopak jednoduše odsunou, nepoklonkujete-li jim, apod., apod., apod. Děs.
Na druhé straně je to výborná zkušenost. Mít se na pozoru, nedostat se do podobné situace, nekamarádit se s podobnými negativními elementy, zkusit se věnovat něčemu zábavnějšímu, chutnějšímu, lepšímu.

Vytahuju z šuplíku složky s papírama, o kterých si vždycky myslím, že je určitě budu ještě někdy potřebovat. Nevím na co, staré tabulky jsou mi na prd, zvláště v době přebujelé techniky a statistiky, kdy si za pár vteřin vyrobíte nové, a staré informace už po vás stejně nikdo nechce. Ven, ven, ven! „Azore, trhej!“
Ale klídek, v bedně je přece jen pro „zychr“ něco málo uložené.

Šuplík je rázem o něco prázdnější, jako i hlava čistější, takže do nich můžu strkat věci různé a další…
A ještě se to rýmuje, asi na tom něco je.

A díky vykecání se z depky mám apetit i na cosi dobrého, hlavně koupit dva tlakové hrnce v akci, lidově tlakáče, ve kterých navařím o víkendu při narozeninové oslavě samé skvělé dobroty mým ovečkám v „chalupě“.

Najednou svítí slunce nejen za okny, Hujerovi ta předpověď počasí taky vychází hodně dobře.

Autorkou tohoto článku je Neva.

Napsat komentář

Můžete použít tyto HTML tagy

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>