Autorem tohoto článku je Neva.

V jedné nové písni třeba zpívá, „…jsem tvůj vir, jsem tvé avegečko…“, v jiné „…v mobilu slyším něčí dech…“, a o „četování, skenování, onlajn internetě, harddisku…“ ani nemluvě.
V mezikecech se nebrání nabízet svoji mejlovou adresu, „klidně mi napište na jarek zavináč nohavica cézet“. I nové cedlo bude možné zase stáhnout přes internet. Na svých webkách má denně čerstvou reportáž z koncertního dění, natáčené takovýma malinkatýma kameřičkama u pódia, samozřejmě s další zvukovou a osvětlovací technikou, kouřovým dymem mezi reflektory, přenosovým vozem apod. Tím mu nechci dělat vůbec žádnou reklamu.
A není na tom ani nic neobvyklého, s technikou v podobě budíků, mobilů, rádií a televize vstáváme a s ní taky uléháme.

Jen jsem se nad tím zamyslela zrovna v ten den, po mých neblahých zkušenostech z instalace internetu.
Vypnete svůj technický přístroj, jdete na kulturu za písničkářem, který zpívá o bujícím životě, různých náladách, lásce i zradě, smutku, srandě a nevím o čem ještě, abyste se aspoň na chvíli cítili mimo virtuální realitu třeba někde na chatě, u táboráku, nebo u plápolajícího krbu. No, my panelákoví asi těžko. Docela by mě proto zajímalo, jestli on sám (a nejen on) si to uvědomuje a píše své lidské texty v určitém přibližovacím duchu k masám, protože jak miluje internet, dostává denně desítky mejlů, tak jistě taky ví, kolik lidí se jím živí a zabývá, pracuje a baví.

Sama mám díky netu spoustu známých, dopisovala jsem si i s krajany z různých koutů světa – Florida, Kanada, Švýcarsko, Anglie, Austrálie, Rakousko…komunikuji denně pracovně i osobně, vlastně i ta domluva na koncert byla skrz na skrz přes mejly. Je fajn i tenhle blog, u kterého jsem našla uspokojení, že ve své odborné neznalosti PC a celé jeho krásy nejsem úplně sama, našla jsem podobné osudy a taky vlídné slovo k pomoci.

Počítač prostě ke své práci i koníčku potřebuji, ale nemusím ho znát do posledního drátu a čipu, snažím se být dobrým uživatelem a učit se potřebným novotám. Nekrnět. Pro mě je podstatné hlavně vědět, kam si přijít pro „helpni mi plííís.“ Jednou jsem si tak ovšem hezky naběhla, ptala jsem se kámoše na jakési rady, on se trochu divil, že to nevím a já mu sebevědomě oponuji, „a ty umíš šít, plést, háčkovat, co???“ a on na to, „jo, hladce, obrace, i na 4 jehlicích, krátký dlouhý sloupek, vyšívám křížovým stehem…“ a chrlil ze sebe další odborné návody. A kruci, musím asi přidat ve sbližování se s tím pekelným strojem, na kterém tak ráda píšu a mám v něm hafo krásných dopisů a příběhů. Ale dokážete se vypnutím PC přece jen přepnout i do normálního netechnického světa? Teda, jestli vůbec existuje…

Autorem tohoto článku je Neva.