Rubriky:  

Chápu, že za vším zřejmě stojí legislativní změny a komplikace, které z toho pro majitele sklípků vyplývají. Vždyť který vinař je ochoten se pro pár nahodilých návštěvníků vybavit zařízením tak, jako běžné restaurace? To už je pak jednodušší prostě neotevírat veřejně, přijímat třeba jen hromadné objednávky nebo známé a ty pak zavřít do sklepa, kde splynou s rodinnými příslušníky. Pěkně nám to vládní nařízení ničí folklór. Za pár let už ani nebudeme vědět jaké to bylo klidně se zastavit v náhodné vesničce a vejít k vinaři, okusit pár dvojek červeného a popojít zas dál. Zůstanou snad jen ti otrlí a ti, kteří mají třeba „u sklípku“ i penzion či jiné ubytování. Těm se možná vyplatí všechny ty zákonné a daňové záležitosti splnit. A že je to rok od roku horší zažívám na vlastní kůži i já sám. Jistě, liší se to trochu dle lokality, ale v principu je to čím dál bídnější, čím dál těžší najít otevřený a veřejně přístupný vinný sklípek. Ačkoliv například z hledání na Internetu vše vypadá, že sklípků je dostatek, opak je bohužel pravdou. Jejich seznam je totiž jedna věc a realita otevřených a v praxi dostupných sklípků druhá, ta smutnější strana.

S inventurou začnu od konce, tedy od toho nejhoršího zážitku (co se týká problematiky vstupu do vinného sklípku), který se datuje létem 2006. Toho roku jsme (se ženou) navštívili Uherské Hradiště a přilehlou oblast. Celá cesta podél vinařské stezky lemována sklípky, ale nikde nikdo, ani přes den, ani večer. Jiný den potkáváme vinaře a po rozmluvě s ním je nám jasné, že jsme v prdeli. Je tu pár těch, co sklípek otevřou, ale jen pro zvané. Zkoušíme to, ale je to marné, kvůli nám dvěma nikdo sklep neotevře. A tak nam nezbývá než vzít za vděk vínárnou – i když s posezením venku a vlastním vínem, ale jen vinárnou. Ani U Lisu se do sklepa nedostanem a o klasické návštěvě sklípku nemůže být ani řeč. Sice bylo prima, že jsme se v Mařaticích (část Uherského Hradiště) dobře najedli ale o sklípek jsme ani nezavadili. Snad jen ten importovaný recept na prima baštu přivezli, což je ale slabá záplata.

O rok dříve, tedy v létě 2005, jsme pro změnu byli v okolí Znojma. Konkrétně v obci Nový Šaldorf kousek od Znojma. Tady to sice bylo něco lepší, co se týče sklípků, ale i tak velká bída. Legendární Modrý sklep zavřený a všechny okolo stejně tak. Snad to bylo i díky deštivému počasí, to ale vinařům večer u vína nevadí, ne? Prostě nebýt jednoho nadšence, staršího pána vinaře, který otevřeno jako jediný měl, byli jsme o suchu. Narazili jsme na něj malý kousek od hotelu Schaller. Ten pán vínem žil, což jeho manželka nesla nelibě. Ale jednou s náma i popila a pokecali jsme. Víno měl skvělé, zvláště vypečené bylo Neuburské. Familiérně mu říkáme pan Systém, jelikož to bylo jeho nejčastější slovo. Například ve spojení: já mám na to takový systém… nebo… to musíš mít systém chlapče… Ten rok to prostě ještě dopadlo dobře, byli jsme sice pořád jen v jednom sklípku, ale alespoň jsme v nějakém vůbec byli.

Rok 2004 byl ze všech nejlepší. Tého roku jsme byli v oblasti Mikulova, přesněji přímo v Pavlově. Tady bylo sklípků relativně dostatek, každý večer byli alespoň tři stále otevřeny a vínko bylo taky výborné. Žádný nedostatek jsme nepociťovali. Jenže to jsme ještě netušili, že to bude každým rokem jen a jen horší. I proto jsme se letos rozhodli navštívit stejnou oblast, konkrétně obec Dolní Dunajovice, kde máme zamluvené ubytování v penzionku přímo nad sklípkem. Sklípek je běžně otevřen a tak jen doufám, že letos nebudeme tak zhrzeni jako loni. Mimochodem, na toto místo jsem narazil při čtení jednoho (dyzajnově šíleného) blogu jednoho vinného konzumenta, který se s majitelem zná a vychvaluje do nebes jeho víno. Takže letos budu asi bumbat Cabernet Sauvignon. Už se těším…

A co vy, milí čtenáři-vinaři, kam vy jezdíte za vínem? Máte svůj „tajný“ tip, kde by člověk takové problémy se spráskat ve sklípku neměl? Kam jezdíte? Budu jenom rád, když se o své zážitky podělíte, konkrétní místo třeba doporučíte, své zážitky zveřejníte.