Ten, kdo si teď myslí, že přicházím s nějakým zázračným receptem, jak návštěvnost webu radikálně zvýšit, nechť si nechá zajít chuť. I když nějaká ta rada či tip „jak na to“ se mezi řádky přeci jen najde. Nenechte se mýlit, fádní a nezajímavý obsah stránek, příliš časté vulgární vyjadřování či hotentocky psané příspěvky s hromadou gramatických chyb opravdu příliš mnoho stálých návštěvníků nepřitahují. Dnešní uživatel Internetu je vybíravý až rozežraný, to na jedné straně, ale i relativně lehce ovladatelný masami – jinými uživateli, na straně druhé.

Když jsem nedávno hledal další možnosti propagace webu, které by prakticky nic nestály, padla volba na tzv. social-bookmarking služby. Mezi klasickými službami jako je Jagg.cz nebo del.icio.us existují ještě jakési rozšířené varianty těchto služeb (a možná jste právě odtamtud přišli), které navíc umožňují jakési hlasování pro jednotlivé příspěvky resp. záložky vložené do systému. Tou je například i relativně nová česká služba Linkuj.cz, která příspěvkům přiřazuje počet uživatelů, kteří si daný příspěvek zalinkovali, tedy uložili si jej mezi své odkazy, a umožňuje prohledávaní těch „nejlepších“ nebo jiné třídění podle oblíbenosti. Tím se na povrch dostávají i tzv. statistické informace o oblíbenosti daného příspěvku a slouží tak dalším návštěvníkům jako vodítko úspěšnosti. A v tom, jak dále uvidíme, leží asi skoro celý problém. Poslední službou, kterou jsem integroval je kvalitní slovenská služba Vybrali.sme.sk, fungující na podobném principu jako Linkuj.cz, jen s tím rozdílem, že hlasovat pro článek zde může úplně každý, tedy i neregistrovaný uživatel. Navíc je služba vedena pod hlavičkou zpravodajského denníku SME a ten, jako bonus, pravidelně zveřejňuje ty nejlepší (rozuměj ty, pro které nejvíce lidé hlasovali) na své titulní straně, takže jsou okamžitě na očích desítkám tisíců uživatelů. Dostat se teda „na titulku“, znamená okamžitý efekt navýšení čtenosti takového příspěvku. Otázku toho, jestli je to opravdu ke čtení, nechť posoudí každý dle svého IQ.

Takže když jsem předminulý pátek zveřejnil jeden oddychový článek z rubriky Relax, Profesionální deformace programátora není jen vtip, ani jsem netušil co to přinese. Až v pondělí ráno, kdy jsem mrknul na statistiky, jsem si všimnul, že v neděli(!) tu bylo přes 800 jedinečných návštěv. Byl jsem v šoku, jelikož průměrná nedělní návštěvnost je kolem 250. A ten ještě větší šok mne čekal během pondělí, které rovněž, z mi neznámých důvodů, bývá relativně málo frekventované. Přes 1300 jedinečných návštěv v jediný den, to je skoro 4x více než obvykle. Článek se rázem dostal na nejvyšší příčku mého žebříčku Nejčtenější (sloupec vpravo) a předstihl během jednoho-dvou dnů i články, které o svou přízeň bojovaly několik měsíců a stal se rázem také tím „Nejlépe hodnoceným“. A to všechno kvůli jedinému článku, který navíc plnil jen oddechovou funkci před víkendem, a který se dostal na titulní stranu deníku SME. Znamená to ale vůbec něco ? Jsou ty ostatní články špatné, nekvalitní ? Ne, o tom, to totiž vůbec není…

Samozřejmě, že během pár dnů se vše vrátilo takřka do starých kolejí, návštěvnost se opět ustálila, možná zůstala o pár procent větší, ale v tu chvíli jsem se zabýval spíše myšlenkou, jak tohoto momentálního zvýšení provozu (které může klidně ještě někdy přijít) využít ve svůj prospěch, jak alespoň pár lidských bytostí přimět k návratu na tyto stránky atd. Výsledkem byla malá přestavba struktury webu, kterou jsem se snažil docílit většího povědomí i o ostatních článcích na stránkách a zlikvidovat časové vnímání článků. Jestli to byl krok úspěšný, alespoň trochu, ukáže až čas.

Proč ale takovou pozornost na tento web upoutal článek, jehož jediným smyslem bylo trochu odlehčit či pobavit ? Vždyť zasvěcený uživatel zde najde hafo kvalitních článků a spoustu informací (kurňa to zní svinsky samolibě, ale jak to mám popsat) a přesto sem pozornost přitáhne taková hovadina. Možná právě proto. Často hledáme na webu zábavu a chceme se pobavit nad něčím bulvárním, zdrbat politiky nebo čučet na neuvěřitelná videa ještě neuvěřitelnějších chujovin. Strašně nás zajímá jak nějaký magor hacknul Zive.cz pomocí XSS a zrak nám přitáhne informace, že „Mariana je obyčejná šlapka“. A navíc, neovládáme svůj ovčí pud, slepé následování. Vidíme, že příspěvek má nadstandardní počet hlasů, tak klik na něj ! Co kdyby a aby nám něco neušlo. Článek přechrochtáme rychločtením, aby nám snad jiné z Internetu nezmizely, abychom toho stihli co nejvíc. A čím větší číslo se před příspěvkem zjeví, tím větší pozornost přitahuje a tím více oveček za stádem běží – i mne, všiml jsem si, magičnost těchto čísel mnohdy přesvědčí k onomu kroku. Ale tady už nejde o to, co je dobrý článek nebo blbost, jde spíše jen o davové šílenství. Vždyť co horšího se může stát, že něco „nepřečtete“, co vám pak bude chybět, až se o tom partia bude bavit a vy budete za trotla, který vynechal něco „tak důležitého“.

Už to tak vypadá, že spíše je důležitější toho přelouskat hodně, než se začíst do několika hlubších článků. Zasraná uspěchaná doba. Nakonec to dopadne tak, že mnoho autorů začne inklinovat k bulváru, který jim přinese kýžený „úspěch“ a na solidní psaní se vykašlou. Pak ale nevím, co budeme číst my, co hledáme něco jiného než „Jak obrátit Oktávku na střechu“ nebo kecy o nesmrtelném Hulánovi s největším ptákem v evropě až po Ural. Doufám, že nám něco zbude a že ti poslední dobří pisálci jen tak nevymřou.