Rubriky:  

Človek bez viery je ako ryba bez bicykla…

dalsia perla
.
"
Návštěva kostela nebo mešity z vás neudělá ani dobrého křesťana, ani pokorného muslima. To, co si nesete životem, jste jen vy sami. Naučte se více věřit sami sobě, a až potom můžete začít pomáhat druhým a bude jim určitě jedno, jste-li katolík, hinduista či „bezvěrec“.
"
.
otazkou je co si predstavujes pod pojmom dobry krestan. Dobry krestan v prvom rade vie, ze verit sebe je OK ale nestaci to. Krestantvo ma zakladny predpoklad ten, ze clovek je hriesny a aby ten hriech zmazal, zrusil potrebuje spasitela. To je v kocke krestastvo. Pravdepodobne mas namysli ako sa stat dobrym clovekom. Problemom je, ze nieco take je nemozne. Som na 100% presvedceny, ze DNES si urobil nieco co nie je celkom fer. Nemusel si zabit alebo ukradnut ale urobil si urcite nieco co nebolo fer. Mohla to byt malickost. Cize nie si dobrym clovekom. Otazkou je ci nim vobec byt mozes. Teda ci dokazes byt s stave kedy si mozes byt isty, ze na 100% sa budes dnes aj neskor spravat dobre, ferovo, etickz, spravne. Krestastvo je presvedcene, ze takyto clovek neexistuje. Ak je niekto v stave, ze urobil nieco nefer (spachal hriech), znamena to pre neho, ze istym sposobom sa nieco pokazilo. To pokazenie sa vola hriech. Je teraz otazkou, ze co s tym. Vratit naspet sa to neda. Da sa to nejako zmazat inac? Krestastvo na to odpoveda, ze ano, a ze je to vdaka tomu, ze Jezis zomrel a vstal z mrtvych. Iste moze to byt pre Teba nezmysel ale podla krestanstva je to tak. Cize aby som sa vratil, chodenie do kostola z teba neurobi dobreho cloveka, lebo dobry nie je nikto. Krestastvo z Teba urobi clvoeka, ktory sa moze z toho zla ocistit. Cize urobi z Teba lepsieho cloveka? Ano, ale nie v tom zmysle, ze nebudes chybovat, ale v tom zmysle, ze predosle chyby mas odpustene. Mozes si o tom mysliet co chces ale ked to ignorujes tak mas 2 problemy: Bud musis byt clovekom, ktory tvrdi, ze je na 100% dobry. Takyto clovek nepotrebuje krestasntvo. Ak si takym clovekom gratulujem. Ak takymto clovekom nie si tak mas problem co s tym, ked uz si niekomu ublizil. Ako sa s tym vysporiadas? Krestan sa s tym vysporiada s spovednici a veri v tom, ze to bude naozaj vymazane. Co urobis Ty?

Už jsi se uklidnil Ďuro ? Udělal ses ?

Hujere, Hujere.
Tak si svoboně vyjádřil svůj názor na náboženství – logicky si to už zchytal od NF (náboženských fanatiků). Přesně v jejich obraze.
Děkuji za tvůj článek a útoky ber s rezervou.
Fanatik má na svobodný projev vždy bič, nebo důtky.

Článek je fajn a souhlasím s ním. Dovolím si však malou poznámečku – článek byl psán z pohledu Evropana (westerner). Ne v každé zemi je přístup k víře (zde význam NÁBOŽENSTVÍ) jako třeba u nás. U nás znamená víra (náboženství) automaticky kostel (mešita, synagoga) a nebo automaticky nějak se modlit, obětovat cosi,… Kdybych zde řekl, že jsem věřící a křesťan, drtivá většina by si mě okamžitě představila v kostele, případně modlícího se před jídlem.
Ve spoustě asijských zemí (z vlastní zkušenosti teď budu mluvit pouze o Japonsku a Koreji) je náboženství spjato s životem a to nenásilně. Předem tedy podotýkám, že náboženské extrémy (=fanatiky) lze najít v jakékoliv zemi. Typicky křesťanská rodina v Japonsku je velice rozdílná od naší. Oni berou svou víru jako součást života, u nás je to prostě k sobě „přilepené“ jako dvě rozdílné věci. Pokud se jich zeptám zda jsou věřící, často řeknou že NE. Ne kvůli tomu že by se styděli, ale kvůli tomu že je jejich náboženství v nich tak hluboko, že už si ho neuvědomují. To samé je tradiční kult Šintó. Ačkoliv se velká část Japonců považuje za nevěřící nebo se uvádějí jako příslušníci jiných náboženství, tradiční kult je stále v nich.
To samé jsem viděl při cestách v Koreji. Rodina byla křesťanská, ale pravidelně se chodili modlit do místního chrámu za své předky (buddhistická „mše“ spojená s prvním náboženstvím a to animismem). Když byly Buddhovy narozeniny, nemohli si to nechat ujít a nevzdat úctu.
Dokážete si toto představit u nás? Třeba že by křesťan slavil (plácnu) ramadán? Nebo že by muslim oslavil vzkříšení Ježíše?
Další věcí je to, že dnes je tolik různých náboženských sekt (škol), že na okrajích se to rozmělňuje a je tak už těžké určit co náboženství je a co ne (nemluvím o těch sektách/školách, které jsou opravdu postaveny na vydírání peněz, vraždách či hromadných sebevraždách). Pro někoho je náboženství Bůh (ve všech podobách). Pro někoho je náboženství bez Boha nesmysl. Pro někoho je náboženství televize či příslušnost k určité značce.

Vždy když dojde k diskuzi na téma náboženství, vždy se sejde pár jedinců co přitápějí svými nenávistnými názory. Pak to dopadá tak, že se navzájem obviňují z náboženského fanatismu. Největší PAKA (chtěl jsem použít silnějšího výrazu, ale nesnížím se k tomu) jsou lidé, co začnou určité náboženství (z jakéhokoliv důvodu) prosazovat jako dominantní. Příkladem budiž tvrzení že „Přečíst si Bibli je součást vzdělání“. Nevím jak k tomu dotyčná osoba dospěla a proč. Proč jen Bibli? Proč ne Korán? Proč ne knihy buddhistického učení?

Pokud se mě někdo zeptá, zda jsem věřící v nějaké náboženství, odpovím mu záporně. Pokud se mě zeptá znovu, odpovím mu kladně. Nebráním se jít do jakéhokoliv svatostánku případně zúčastnit se jakéhokoliv svátku. Ano, strávil jsem čas v Koreji a nebydlel jsem v luxusním hotelu ale v buddhistickém klášteře. Dost mi to ale dalo a zvětšil se mi rozhled, kdy nejsem jen zaprděnej Franta co bere vlastní názor jako názor všech.

Omlouvám se za trochu nesouvislý text, psal jsem to v práci

Vaše podstata úvahy je přesná, ale je pouze o člověku, zkuste stejnou úvahu o Bohu, rád bych si ji přečet . Doufám, když kritizuji, onu podstatu, znám i druhou podstatu a pak teprve ta kritizovaná má svou logiku.