Rubriky:  

Zrovna jsem si pořizovala nový PC a hledala způsob nonstop připojení. Zakázka teda uzavřena, agentovi jsem se upsala a posléze nadešel den kabelových zásunů a přesunů. Celá šťastná, jak to jupisákům šlo, pak už sama doma zkouším PC a trochu mi zmrzl úsměv na tváři, když zjišťuji, že některé webové stránky nejdou načíst, otevřít, ani nic – včera, dnes a zítra, v sobotu večer, v neděli ráno… Tak to různě konzultuji, ptám se PC znalých známých kolem a protože nejsem programátor, jen uživatel a asi taky proto, že jsem ženská, tak mi nikdo moc nevěří a nechápe, o čem furt melu. Takový problém neexistuje. Ptám se i televizního technika UPC, který mi přišel opravit setobox – špatné naladění přes UPC – bohužel, neví čím to je, není odborník přes Internet, zeptá se… časem se mi ozval, prý je vada na mém PC. Díky.

Zvu k sobě pár na sobě nezávislých lidí, převážím PC k dalšímu prohlédnutí, dočkávám se akorát odpovědí, „nevím, čím to je, ale PC je OK.“ Po tomto ujištění začínám uhánět UPC. Píšu první požadavek přes klientský formulář na zjištění, zda připojení není něčím blokováno. Odpověď operátora – „….je vždy nejlepší nás kontaktovat okamžitě telefonicky od počítače, jsme schopni pak určit příčinu… modem jsem kontroloval a je plně funkční na síti…“ Nejsem si ovšem jista, jestli bych telefonicky dovedla mluvit „cizí indiánskou řečí“, jak říkávám konverzaci s počítačovými machry. A znovu se jinak, přes tel. opraváře, pokouším nalákat k sobě živého technika, skoro bych už přislíbila i něco dobrého na zub, jen aby se mi na to někdo podíval. Nic, nikdo.

Jdu do další bitvy, píšu opět přes stanovený znovu vyplněný formulář, protože jinak to ani nejde, druhý požadavek, že jsem si již nechala PC přeinstalovat a není u mne opravdu ničím blokován… žádám o osobní návštěvu odborníka, ne telefonicky, že mám u mnohých webek stále stejné potíže – „server nenalezen“. Odpověď operátorky – „To samozřejmě nemůže fungovat, protože tato stránka neexistuje (aniž by věděla jaká), (teda asi ani jejich formulář, který mi taky nešel načíst). Windows se Vám snaží napovědět kde je možné hledat chybu, ale zřejmě by Vám k práci na internetu pomohl alespoň nějaký kurs pro začátečníky.“

Tak to už je trochu moc, drzost té baby je doslova nehorázná. Volám znovu tomu úplně prvnímu říjnovému jupsíkovi, ať je tak laskav (!!!) a sežene mi opravdu NĚKOHO na opravu, že si už připadám jak trotl, platím za služby, nejsem spokojena a jsem akorát všem pro smích. Vysvětluji mu, že na moji žádost k opravě jsem dostala radu jít do kurzu pro začátečníky a on to ještě potupluje loajalitou k firmě a prý: „… a nejste tak trochu ješitná?“
„A mám vás DOST !!! Co si to dovolujete??? Já nejsem ješitná, já jsem nas…ý platící klient a žádám okamžité sjednání nápravy!!!“. Myslím, že konečně pochopil, že mi opravdu asi o něco jde a dal mi jakési telefonní číslo, protože přece jen prý musím absolvovat ten kolotoč – zavolat, objednat, čekat – a prý mi dává lepší číslo, než to veřejné. Že se dovolám rychleji. Taky že asi jo, byla jsem sice údajně první v pořadí, což mi minimálně pětkrát hezkým hlasem připomínal jakýsi namluvený cukrouš, ale i tak to trvalo něco kolem 5 minut.

V telefonickém hovoru s operátorem, již třetím v pořadí, jsem opět zjistila, že neumětel jsem já, aniž by se mě ptal, jestli jsem u PC – „počkejte, já se podívám u nás, u nás je vše v pořádku“, „ano, já vím, po několikáté, že u vás je vše OK, jen u mě pořád ne, žádám o technika…“, „ano, ale uvědomte si, že bude-li závada na vaší straně, zaplatíte 1.000,– Kč za marný výjezd technika…“, cloumá mnou další zlost, „no to je dobré, místo, abyste se mi snažili pomoct, zjistit problém, upozorňujete mě už dopředu na pokutu… a děláte si ze mě asi legraci!“ Snažím se být slušná, páč hovory se natáčejí. Rozezleně z něj ale mámím nějaký jiný bližší písemný kontakt na firmu a jméno vyššího představitele, někoho kompetentního k případné stížnosti, „… jste neuvěřitelně utajeně anonymní, každá jiná společnost má více veřejně dostupných informací, i se jménem generálního ředitele…“, chci někoho jiného, než přesně vyškoleného uctivě falešného telefonistu, tak mi nakonec nejistě dává P.O. Box, chvíli ticho, pak i jakési „ovocné“ jméno, beztak smyšlené.

Což byla poslední kapka mé trpělivosti, znovu jsem si připadala jako šašek a následně pozvala k sobě dalšího známého, který během pár minut přišel na to, že blbé nastavení DNS bylo opravdu vinou instalujícího technika a blokování odstranil (nastavil „získat adresu serveru DNS“ na automaticky). Čumím nevěřícně na svůj vlastní PC, proháním se po všech možných i nemožných už konečně „nalezených serverech“ a jsem z toho celá vzrušeně rozvrkočená.
Jak málo stačí k počítačovému orgasmu!

Sedám hned k formuláři, teď už s radostí a vypisuju zas všechny potřebné údaje, kdo, odkud a proč otravuje, a jen tak pro své vlastní uspokojení píšu, že „… vina je na vaší straně… špatná instalace…, kdo zaplatí výjezd mému kamarádovi za opravu…, jsem hluboce pohoršena neochotou vašich pracovníků… píšu vám to jen tak pro zasmání, protože s vašimi službami je nespokojeno mnoho dalších klientů, stačí si jen přečíst některé blogy…“

Docela se mi ulevilo, i když jsem byla přesvědčena, že tenhle výplod je mi vyloženě na nic. Ale pořád ve mně hlodala vnitřní zloba a chuť ještě konat, ještě jsem neskončila, nenechat se jen tak odpálkovat. Jaké pak bylo mé velké překvapení, když jsem obdržela písemně omluvu za nedorozumění a jako kompenzaci dvouměsíční 50% slevu. Jsem v šoku…

No a co k tomu všemu dodat, člověk se prostě nesmí bát jít do křížku ani s takovým kolosem.

Autorem tohoto článku je Neva.